Muži, kteří nenávidí ženy

17.01.2012admin

Dva roky poté, co Švédové poslali do světových kin svou adaptaci veleúspěšného románu Muži, kteří nenávidí ženy, přichází se svou verzí i Hollywood. To, co by za normálních okolností bylo terčem posměchu pravověrných filmových fanoušků (další remake?), vzbudilo napjatá očekávání. Režie se totiž chopil sám David Fincher a do hlavní role novináře Michaela Blomkvista obsadil Daniela Craiga.



Snad nikdo nepředpokládal, že Fincher svůj další film pokazí. Na to je tento hollywoodský puntičkář příliš velký profesionál, který navíc má oporu v zajímavém detektivním příběhu opatřeném výjimečnými postavami.

Američtí Muži, kteří nenávidí ženy vypráví týž příběh, ale vypráví ho jinak. Pořád se odehrává ve Švédsku a Blomkvist i tentokrát dostane za úkol vypátrat, kdo před 50 lety zavraždil neteř patriarchy bohatého rodu švédských průmyslníků. Zároveň sledujeme těžké osudy geniální, ale asociální hackerky Lisbeth Salanderové, která se k němu připojí, aby mu pomohla odhalit děsivé tajemství skrývané rodinou, jejíž polovinu tvořili nacisté.

Režisér David Fincher je známý puntičkář a perfekcionista. I tentokrát tyto jeho vlastnosti odkápavají z plátna a přestože se stopáž filmu nebezpečně přibližuje třem hodinám, nedokážete odtrhnout oči a nebýt napnutí. Za velmi šťastné považuji rozhodnutí nepřesunout děj ze Švédska do USA, jak mají Američané občas ve zvyku. Námět Stiega Larssona by jinde než ve Skandinávii nejspíš nefungoval.

Daniel Craig dál dokazuje, že má navíc než na bondovky. Dokonce mi do role novináře Blomkvista sedí víc, než jeho švédská verze. Blomkvista jsem vždy chápal trochu jako floutka a sukničkáře. Michael Nyqvist, při vší úctě k němu, působil spíš jako unavený strejda.

Rooney Mara je v roli Lisbeth excelentní. Asociální, stydlivá, ale pod povrchem bublá víc než ta násilnická slupka. Především po setkání s Blomkvistem vyplouvá tato dvojakost na povrch.

O hudbě se nemá cenu zmiňovat. Skladatelská dvojice, která s Fincherem spolupracovala i na The Social Network, totiž nevytváří hudbu jako takovou, ale zvuky. Samostatný poslech by mohl pravděpodobně sloužit jako mučící nástroj, ale jako podkres filmu funguje jejich výtvor perfektně.

Muži, kteří nenávidí ženy, je takřka bezchybný snímek. Fincher se nebojí ani hrubého násilí a sexu (tomu se ostatně nevyhýbala ani švédská verze) a dodává do kin potenciální hit. A to přesto, že je (ostatně jako švédská verze) v druhé polovině trochu předvídatelný.

I když se na první pohled může zdát, že vznik americké verze vynikajícího švédského filmu je zbytečný, není tomu tak. Nezapomínejme, že jde o první část trilogie. A jakkoliv je první film švédské verze povedený, ostatní dva vypadají a fungují daleko hůř. Proto jestli má americká verze nějaký důvod, pak je to naděje, že by stejní lidé mohli natočit i zbývající dva filmy. Zasloužili by si to