Světlým bodem je však obsazení. Herecké výkony totiž nejsou vůbec špatné. Eliška Balzerová mě vysloveně bavila a rolí Ondřeje Vetchého je sice zbabělec krčící se pod dominantní rukou své ženy, ale aspoň je to sympaťák a klaďas. O to víc mě pak mrzelo, že se taková herecká sešlost nechala uvrtat do takovéhoto projektu a k takovým scénám, u kterých jsem nevěděl, jestli jsou myšleny vážně, jestli se mám smát nebo trapností přivírat oči, či zdali to mají ti herci vlastně zapotřebí. Příkladem budiž scéna, kdy Vetchý masturbuje u fotbalu, zatímco Stašová si to pravděpodobně ve stejnou dobu dělá vibrátorem, přičemž v pozadí zní písnička Kometa od Jarka Nohavici v podání romského mladíka. Uch! Úplně mi tím tu písničku zkazili. A třeba scéna z nočního klubu je taky strašná.

Dojem naštěstí trošku napravují mladí herci, kteří by byli moc fajn, kdyby však jejich postavy nebyly slaboch, naivka a kokot. Ve vedlejších rolích potěší minimalistický Jaromír Nosek, na druhou stranu postava Rudolfa Hrušínského, který tam nemá jinou funkci než koukat holkám na prsa, je opravdu mizerná a zbytečná.


Režii si odbyl Milan Cieslar, který se Stašovou, s Krejčíkovou a s Nárožným natočil pohádku Dešťová víla a s Vetchým drama Duše jako kaviár), tohle ale nezvládl. Pomalé a kolísavé tempo úmorně dlouhému filmu neprospívá (ten romský hoch se s Maruškou seznámí až v půlce filmu a do té doby se tam nic neděje). Dokonce i hudba je otravná, jelikož střídá akorát veselé, smutné či dojemné motivy, aby divák věděl, jak se má v které scéně cítit. Scénář debutujícího scénáristy Martina Horského je plný nelogičností a dialogů, které trhají uši. (Ty kecy, co má Nárožný, když své dceři kupuje tanga, jsou opravdu hodně mimo. Proč jí je vlastně kupoval on? Zas tak nesoběstačná ta holka nebyla…) Láska je láska není dobrý film a nedívá se na něj moc příjemně. V televizi by možná uspěl, v kině si ale akorát povzdychnete a mrzutě si řeknete, k čemu to vlastně celé bylo…